Autorem popisu většiny svátostí je P. Antonín Audy z bílinské farnosti, od něhož je s jeho souhlasem v r.2009 převzal J.Mikula.
Kdo má zájem o křest, svatbu, pohřeb apod., měl by se nejprve obrátit na farní úřad.
K pozemskému životu člověka náleží i nemoc, utrpení a smrt. Mnozí lidé považují za krásnou smrt, při níž člověk odejde náhle,
bez bolesti, takřka bez vědomí, že odchází. Náhlá a navenek bezbolestná smrt může být ale zároveň hrozným probuzením.
Věřící křesťané se na smrt a předchozí utrpení dívají jinak. Pro ně je krásnou smrt na kterou se dobře připravili
a kterou správně prožili. Velkou pomoc k pochopení a přijetí smrti jim nabízí a dává Kristus ve svátosti pomazání nemocných.
„Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu“.
Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby se zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu.
Bible nám přináší mnohá svědectví o tom, jak člověk Starého zákona prožíval svou nemoc před Bohem. Před ním také proléval slzy nad svou nemocí a od něho, Pána života a smrti, si snažně vyprošoval uzdravení. Nemoc se pro něj stávala cestou obrácení a Božím odpuštěním začínalo mnohdy i jeho uzdravení.
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu jsou jasným znamením skutečnosti, že „Bůh navštívil svůj lid“ a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy: přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují. Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: „Byl jsem nemocen a navštívili jste mě“.
Z evangelia víme, že Kristus vyslal své apoštoly do různých míst a přikázal jim, aby jako on hlásali příchod Božího království. Přitom ho měli následovat i ve službě soucitu a uzdravování. „Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je“.
Apoštolská církev konala podle svědectví svatého Jakuba zvláštní obřad, jímž se snažila plnit Kristův příkaz: „Uzdravujte nemocné!“. Zaznamenal ho ve svém listu slovy: „Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“. Tradice v tomto obřadu rozpoznala jednu ze sedmi svátostí církve.
V liturgické tradici jak východní, tak západní, jsou od dávných dob svědectví o pomazání nemocných prováděném posvěceným olejem. Během staletí bylo pomazání nemocných udělováno stále výlučněji těm, kteří už umírali. Z toho důvodu dostalo název „poslední pomazání“. Navzdory tomuto vývoji liturgie nikdy nepřestala prosit Pána, aby nemocný znovu nabyl zdraví, může-li to prospět jeho spáse.
Apoštolská konstituce Pavla VI. „Sacram unctionem infirmorum“ stanovila: „Svátost pomazání nemocných se uděluje nemocným v nebezpečí smrti tak, že se mažou patřičně posvěceným olejem (olivovým nebo jiným rostlinným) na čele a na rukou a říká se přitom jedenkrát. Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.“
Pomazání nemocných není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí jistě už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc a stáří. Může být přijata i vícekrát během života. Může být slavena individuálně nebo skupinově, v rodině, v nemocnici nebo v kostele během eucharistie.
Pomazání nemocných mohou udělovat pouze duchovní /biskupové a kněží/. Příbuzní nemocného a ostatní věřící mají za úkol nemocného navštěvovat, těšit a povzbudit k tomu, aby se nebál o tuto svátost projevit zájem a pomáhat mu svou modlitbou.
Další informace o pomazání na webu farnosti Suchdol u Prostějova.
Návrat zpět na přehled svátostí