Autorem popisu většiny svátostí je P. Antonín Audy z bílinské farnosti, od něhož je s jeho souhlasem v r.2009 převzal J.Mikula.
Kdo má zájem o křest, svatbu, pohřeb apod., měl by se nejprve obrátit na farní úřad.
Šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství.
Křesťané spolu se všemi, kteří si váží tohoto společenství, proto upřímně vítají různé formy pomoci manželům a rodičům
v jejich vznešeném úkolu.
„Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost“.
Důvěrné společenství života a manželské lásky, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, se uskutečňují manželskou smlouvou neboli neodvolatelným osobním souhlasem. A tak lidským úkonem, jímž se manželé vzájemně sobě dávají a přijímají, vzniká i před společností stav podle Božího řádu pevný; tento posvátný svazek nezávisí na lidské libovůli, a to z ohledu na dobro manželů, potomstva i společnosti. Sám Bůh je původce manželství, které má rozličná dobra a rozličné cíle.
Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je láska. Písmo svaté tvrdí, že muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého: „Není dobré, aby člověk byl sám“. Žena, „tělo z jeho těla“, jako jeho „protějšek“, jemu rovná, jemu nejbližší mu byla dána Bohem jako „pomoc“, a představuje tak Boha, který nám přichází na pomoc. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“.
Manželská láska zahrnuje celou lidskou osobu. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. A tato láska, které Bůh žehná, je určena k tomu, aby byla plodná a uskutečňovala se ve společném díle ochrany stvoření podle Božího příkazu: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji“.
Toto úchvatné povolání člověka bylo zasaženo prvotním hříchem. Zlom a zkrat ve vztahu člověka k Bohu se odrazil i ve vztahu muže a ženy. Hned v ráji po hříchu nastává odcizení: Adam a Eva poznávají, že jsou nazí, skrývají se před Bohem, nemají sílu vyznat hřích, jsou obtíženi trpkým údělem bolesti, potu, krve a smrti. Dnes jako vždy je tento vztah ohrožen nesvorností, vládychtivostí, nevěrností, žárlivostí a spory, jež mohou dojít až k nenávisti a rozchodu. Aby se rány hříchu mohly uzdravit, muž i žena mají zapotřebí pomoci milosti, kterou jim Bůh ve svém nekonečném milosrdenství nikdy neodepřel.
Církev přikládá velkou důležitost Ježíšově přítomnosti v Káně. Vidí v tom potvrzení, že manželství je dobré, a ohlášení, že od nynějška bude účinným znamením Kristovy přítomnosti. Spasitel lidí a Snoubenec církve vychází svátostí manželství vstříc věřícím manželům a zůstává pak s nimi, aby, tak jako on miloval církev a vydal sám sebe za ni, i manželé milovali jeden druhého ve vzájemné oddanosti s trvalou věrností.
Manželé si navzájem udělují svátost tím, že před církví vysloví svůj souhlas. Ten musí být svobodný (bez donucování a překážek stanovených přirozeným nebo církevním zákonem). Chybí-li souhlas, manželství neexistuje.
Kněz (nebo jáhen), který asistuje slavení manželství, přijímá jménem církve „ano“ novomanželů a uděluje jim požehnání církve. Přítomnost služebníka církve (a také dvou svědků) viditelně vyjadřuje, že manželství není jen soukromou věcí dvou lidí, ale Boží hodnotou vsazenou do života celé církve.
Děti jsou nejvzácnějším darem manželství a radostí rodičů. Plodnost manželské lásky je jak tělesná, tak duchovní a nadpřirozená, vždyť rodiče jsou svým dětem zároveň i prvními hlasateli víry. Manželé, kterým Bůh nedopřál děti, mohou přesto vést smysluplný manželský život po stránce lidské i křesťanské. I jejich manželství může vyzařovat plodnost lásky, vstřícnosti a oběti.
Svátostné manželství je nerozlučné. Dojde-li k rozvodu a rozvedení uzavřou další manželství podle občanských zákonů, nedovoluje jim církev, věrná Ježíšovu příkazu /Mk 10,11-12/, přijímat svátost smíření a eucharistii a ani jim nesvěřuje důležitá poslání. Tito lidé však mají právo podílet se na životě církve skrze modlitbu a Boží slovo, účastí na mši svaté, v dílech blíženské lásky a především v křesťanské výchově dětí. Pokorná lítost a touha po Kristu v eucharistii je může dovést k závaznému rozhodnutí žít ve zdrženlivosti. To by jim otevřelo cestu ke smíření s Bohem a ke stolu Páně.
Další informace o svátosti manželství na webu farnosti Suchdol u Prostějova.
Návrat zpět na přehled svátostí