Autorem popisu většiny svátostí je P. Antonín Audy z bílinské farnosti, od něhož je s jeho souhlasem v r.2009 převzal J.Mikula.
Kdo má zájem o křest, svatbu, pohřeb apod., měl by se nejprve obrátit na farní úřad.
Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství.Ti, kteří přijímají svátost kněžství, jsou posvěceni, „aby ve jménu Kristově … pásli církev Božím slovem a Boží milostí“. Nikdo si nemůže sám dát zmocnění a poslání hlásat evangelium. Ten, koho Pán posílá, nemluví a nejedná ze své autority, nýbrž v síle autority Kristovy; nemluví ke společenství jako jeho člen, ale mluví k němu Kristovým jménem. Nikdo nemůže udělit sám sobě milost. Ta musí být dána a poskytnuta. To předpokládá, že existují služebníci milosti, které Kristus zplnomocnil a oprávnil. Od něho dostávají poslání a zmocnění jednat „v osobě Krista, hlavy“. Protože slova a milost, jejichž jsou služebníky, nepatří jim, nýbrž Kristu, a ten jim je svěřil pro druhé, stávají se dobrovolně služebníky všech.
Bůh ustavil vyvolený lid jako „království kněží a svatý národ“. V izraelském národě si však zvolil jeden ze dvanácti kmenů, totiž kmen Levi, který si vyhradil pro liturgickou službu a stal se jeho dědičným podílem. Prvním Veleknězem Staré smlouvy se stal Mojžíšův bratr Árón a jeho synové se stali kněžími. Všichni byli pro svůj úřad posvěceni zvláštním obřadem.
Starozákonní kněžství bylo ustanoveno k hlásání Božího slova a obnovování společenství s Bohem prostřednictvím obětí a modlitby. Nepřinášelo však spásu, muselo znovu a znovu opakovat oběti a nemohlo přivést k definitivnímu posvěcení, které měla zjednat jedině Kristova oběť. Liturgie církve však vidí v Árónově kněžství a ve službě levitů, stejně jako v sedmdesáti „starších“, předobrazy služebného kněžství Nového zákona.
Všechny předobrazy kněžství Staré smlouvy nacházejí své naplnění v Ježíši Kristu, jediném „prostředníku mezi Bohem a lidmi“, je křesťanskou tradicí považován za předobraz kněžství Krista, jediného „velekněze podle řádu Melchizedechova“, „svatého, nevinného, neposkvrněného“, který „jedinou obětí přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil“, tj. jedinou obětí svého kříže.
Kristova výkupná oběť je jedinečná, přinesená jednou provždy. Je však zpřítomňována v eucharistické oběti církve. Totéž platí pro Kristovo jediné kněžství: je zpřítomňováno služebným kněžstvím, aniž je tím umenšována jedinečnost Kristova kněžství. „Vždyť jen Kristus je pravý kněz, zatímco ostatní jsou jeho služebníky“.
Zatímco se všeobecné kněžství věřících uskutečňuje v rozvoji křestní milosti, v životě víry , v naději a lásce, v životě podle Ducha, služebné kněžství slouží všeobecnému kněžství, je zaměřeno na rozvoj křestní milosti všech křesťanů. Je to jeden z prostředků, jimiž Kristus pokračuje v budování a vedení církve. Právě proto se předává zvláštní svátostí, svátostí kněžství, která má tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství.
Biskupové mají plnost kněžství. Jsou nástupci apoštolů, které Kristus obdaroval zvláštním vylitím Ducha svatého a zavazujícím posláním. Spolu s kněžským úřadem mají moc učitelů a pastýřů. Jejich poslání má kolegiátní charakter, to znamená, že i když je biskup odpovědný především za svou diecézi, má spolu s papežem a ostatními biskupy na starosti péči o všechny církve. Od pradávných dob platí: „Kde je biskup, tam je církev.“ Jeho přítomnost při slavení eucharistie a svátostí má zvláštní význam pro společenství věřících.
Kněží jsou spojeni s biskupy, mají být jejich spolehlivými a moudrými spolupracovníky. Nesou spolu s ním odpovědnost za stav místní církve. Biskup jim svěřuje pravomoc a pastorální péči o určité farní společenství nebo církevní úřad. Navzájem je má spojovat hluboké bratrství a láska, tak jak si to přál Kristus předtím, než za nás šel na smrt.
Jáhni stojí na nižším hiearchickém stupni. Jsou na ně vkládány ruce nikoli ke kněžství, ale ke službě. Jde o službu slova a jeho hlásání, o přisluhování při slavení eucharistie, kterou pomáhají rozdávat. Jáhen uděluje křest, je jménem církve přítomen při uzavírání manželství a žehná mu, předsedá pohřebním obřadům, podílí se na charitativní službě církve, na duchovní správě apod.
Biskupské, kněžské či jáhenské svěcení se koná ve mši svaté. Jádrem obřadu je vkládání rukou biskupa na hlavu svěcence a dále hlavní modlitba svěcení. Svěcení vtiskuje svěcenci nezrušitelné svátostné znamení.
Další informace o svátosti kněžství na webu farnosti Suchdol u Prostějova.
Návrat zpět na přehled svátostí