Autorem popisu většiny svátostí je P. Antonín Audy z bílinské farnosti, od něhož je s jeho souhlasem v r.2009 převzal J.Mikula.
Kdo má zájem o křest, svatbu, pohřeb apod., měl by se nejprve obrátit na farní úřad.
Ježíšův život a jeho poslání byly úzce spjaty s Duchem svatým. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli,
kdy přijal křest od Jana, bylo znamením, že je to on, který má přijít, že on je Mesiášem a Božím Synem.
Život ve společenství s Duchem svatým však neměl zůstat jen jeho osobní výsadou.
Z evangelií poznáváme, že Ježíš častokrát hovořil o Duchu svatém a přislíbil svým učedníkům, že Duch svatý bude pomáhat také jim, aby statečně vyznávali víru i před pronásledovateli. Ujistil je, že Duch svatý s nimi zůstane navěky a svými dary bude osvěcovat jejich rozum a posilovat vůli, aby poznávali a konali to, k čemu je vybízel svým učením. Tento svůj příslib Ježíš uskutečnil nejprve v den velikonoc a později skvělejším způsobem v den letnic. Ti, kteří tehdy uvěřili kázání apoštolů a dali se pokřtít, dostali pak „dar Ducha svatého“.
„Od té doby apoštolové, plníce Kristovu vůli, udíleli nově pokřtěným skrze vkládání rukou dar Ducha, který přivádí k plnosti křestní milost…Katolická tradice právem považuje toto vkládání rukou za původ svátosti biřmování, která jakýmsi způsobem činí v církvi milost letnic trvalou“. Vkládat na někoho ruce totiž znamená brát ho do vlastnictví. V tomto případě: uvádět biřmovance do Boží oblasti, do sféry působení Ducha svatého.
Aby se lépe vyjádřil dar Ducha svatého, velmi brzy se přidávalo ke vkládání rukou mazání vonným olejem (křižmem). Pomazání křižmem vysvětluje jméno „křesťan“, jež znamená „pomazaný“ a pochází od jména samého Krista, kterého „Bůh pomazal Duchem svatým“. Tento obřad pomazání se užívá dodnes jak na Východě, tak na Západě.
Svátost biřmování je potřebná k naplnění křestní milosti. Je to svátost duchovního růstu a pokroku. Jestliže křtem dostáváme „nový život“, pak v biřmování se tento nový život posiluje. Činí křesťana dospělým a uschopňuje ho k boji proti lenosti, lhostejnosti a nepořádku ve vlastním nitru a vede ho k odvážnému vyznávání víry navenek. Biřmovaný se stává Kristovým apoštolem, který hlásá evangelium nejen slovy, ale celým svým životním postojem. Vždyť svátost biřmování pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“.
Posvěcení posvátného křižma je důležitým okamžikem před slavností biřmování a v jistém slova smyslu tvoří její část. Křižmo světí na Zelený čtvrtek během mše svaté biskup pro celou svou diecézi.
Vztažení rukou nad biřmovance, které koná biskup před pomazáním křižmem, přestože nepatří k podstatě svátostného obřadu, je působivým gestem, které je od apoštolských dob znamením daru Ducha svatého. Biskup se při něm modlí za vylití Ducha svatého na biřmovance : „Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tys dal ve křtu těmto svým služebníkům odpuštění hříchů a život věčný. Sešli na ně svého Ducha Utěšitele: dej jim ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky a naplň je duchem bázně před tebou. Skrze Krista, našeho Pána.
Při vlastním udílení svátosti vkládá biskup biřmovanci na hlavu ruku, dělá mu na čele kříž posvátným křižmem a přitom říká: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého“. V tomto úkonu je připomínka, že křesťan má statečně vyznávat svou víru a překonávat těžkosti s tím spojené. Znamení kříže je znamením Kristova utrpení, ale i jeho vítězství.
Políbení pokoje, kterým končí obřad svátosti, znamená a vyjadřuje církevní společenství s biskupem a se všemi věřícími.
Biřmování – stejně jako křest, jehož je naplněním – se uděluje pouze jedenkrát. Vtiskuje totiž do duše nezrušitelné duchovní znamení, „charakter“, který zdokonaluje obecné kněžství věřících přijaté při křtu, a „biřmovanec dostává moc veřejně vyznávat křesťanskou víru, téměř jako z úředního pověření“.
Je vhodné, aby si kandidáti pro biřmování, tak jako pro křest, našli duchovní pomoc kmotra nebo kmotry. Doporučuje se, aby to byla táž osoba, která byla vybrána pro křest, aby se lépe zdůraznila jednota obou svátostí.
„Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“. Toto „ovoce“ potřebujeme všichni, proto se o ně také snažme.
Další informace o biřmování na webu farnosti Suchdol u Prostějova.
Návrat zpět na přehled svátostí