Farář Ignác Scholz se zasloužil o výstavbu vítkovské fary.
Vítkovský farář Johann Hermet se narodil 13. dubna 1850 v Jiříkově u Rýmařova. Teologii vystudoval v Olomouci, kde byl ordinován 5. července 1875 arcibiskupem Bedřichem z Fürstenberku. Poté byl ustanoven kooperátorem v Holčovicích u Krnova, následně v Zátoru a Moravském Berouně. 18. března byl jmenován farářem ve Vítkově a faru oficiálně převzal 5. srpna 1891. Dosavadní administrátor P. Klement Cigoš zde zůstal jako první kooperátor, druhý byl P. Bohumil Balcárek.
P.Hermet byl moderně smýšlející muž, laskavý pastýř, družný a veselý, proto si získal mnoho přátel, takže mohl uskutečnit plány svých předchůdců – stavbu nového kostela.
Pater Hermet se stavěl proti vyfaření Čermné a otcové města ho v tom podporovali, protože by to poškodilo stavbu kostela. Poslali do konsistoře zvláštní delegaci, ale jejich námaha byla marná. Roku 1899 dostala Čermná žádanou faru a 2. srpna 1899 tam byl investován za prvního faráře zdejší kaplan P. Josef Lindenthal. P. Hermet byl 8. listopadu 1901 jmenován konzistorním auditorem, o rok později viceděkanem a 25. října 1911 děkanem a současně konzistorním radou. S ohledem na úspěšně dokončenou stavbu kostela se stal konzistorním asesorem. 30. srpna 1917 byl vyznamenán rytířský křížem Řádu Františka Josefa. Podle díla, které zanechal, a podle vyznamenání, jichž se mu dostalo, lze o něm říci, že to byl nejzasloužilejší zdejší farář. Světová válka na něho silně působila. Válka a starosti s kostelem mu podryly zdraví. Aby je našel, odjel do Janských Koupelí, avšak tam jej dne 20. června 1920 zastihla smrt. Pochován byl dne 24. června na zdejším hřbitově u hlavní sochy, tak aby viděl na nový kostel.
12. července 1943 přichází P. Bohumil Zaňka do svinovské farnosti jako kaplan,
protože jako český kněz nemusel narukovat do německé armády.
Těsně před ukončením války slouží ve farnosti Bělotín.
Od ledna 1945 je ustanoven administrátorem v Březové.
Po osvobození, při kterém byl podstatně poškozen kostel a následně vyloupen sovětskými vojáky
(bohoslužebná roucha) sloužil ještě do 12. srpna 1945, kdy byl odvezen do nemocnice ve Vítkově
a po uzdravení byl jmenován farářem ve Vítkově.
V roce 1969 byl odsouzen k 18 měsícům vězení a později
rehabilitován.
Narodil se 4. ledna 1918 v Mistříně. Kněžské svěcení přijal 4. července 1943 od světícího biskupa St. Zély v Olomouci.
Působil ve farnostech Vranov, Lhota a Plesná. Od 1. října 1948 do 1. dubna 1951 působil jako kooperátor v Kobeřicích
a exc. provisor v Hněvošicích. Pak ve farnostech: Vítkov, Větřkovice, Klokočov, Nové Těchanovice.
V Ostravě - Plesné byl farářem až do své smrti v roce 1986.
Z jeho působení ve Vítkově stojí za zmínku celebrace
při zádušní mši za vítkovského rodáka Jana Zajíce, kterou sloužil 2. března 1969.
P. Pevný (*1921 - †2021) byl do Vítkova přesunut v prosinci 1971, protože jeho činnost v komunitě jezuitů na Velehradě se nelíbila církevnímu tajemníkovi KSČ. Byl organizátorem generální opravy starého kostela - přístavby zděné zpovědnice, WC, kanalizace, nové úpravy oratoře (nového oltáře, křtitelnice, ambonu, svatostánku), zabezpečil koupi nových elektronických varhan, nátěr věže nového kostela, úpravu starých farních prostor na klubovnu mládeže. V osmdesátých letech, kdy ještě nebyly komerčně dostupné dálkově ovládané displeje čísla písní z kancionálu, inicioval u ing.Jančálka a Vítka Satkeho vývoj a výrobu displeje pro starý kostel.
Za jeho působení spolu s farskou hospodyní Marií Kadidlovou proběhlo ve farnosti sv. biřmování a několikeré první přijímání. Pro farníky organizoval např. poutě k Panně Marii Svatohostýnské a do starodávného poutního místa Stará Voda ve vojenském prostoru Libavá.
Na návštěvu Vítkova zavítal v roce 2000 a pak ještě jako devětaosmdesátiletý 24. ledna 2010, kdy zde sloužil mši svatou, setkal se s farníky na faře a pak poobědval a porozprávěl u přátel.
V roce 2016 s ním přinesl rozhovor Katolický týdeník č.11.
|
Narodil se 16. února 1921 ve Svatém Štěpáně na Valašsku. Otec provozoval ve vesnici obchod se smíšeným zbožím, matka mu pomáhala. V rodině byly čtyři děti. Vedle obchodu bylo dalším zdrojem příjmu pro rodinu menší hospodářství a dobytek. V šesti letech přišel následkem úrazu o levé oko – při sekání dřeva mu do něj vnikla tříska. Pět tříd obecné školy vychodil ve Štěpáně a poté jej rodiče poslali na radu kněze P. Františka Půčka z Brumova studovat na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Maturitu složil v roce 1941. Díky vzoru P. Fr. Půčka a profesorů z kroměřížského gymnázia se rozhodl pro kněžství. Vzhledem ke svému výtvarnému nadání uvažoval také o architektuře, české vysoké školy byly ovšem nacisty uzavřeny. V září 1941 proto nastoupil do kněžského semináře v Olomouci. Na podzim 1942 byl totálně nasazen na práci v Říši. Pracoval v Berlíně u firmy Hübnermotoren na lisu plechů pro motory a v navijárně motorů pro důlní čerpadla. Po třinácit měsících se mu podařilo vrátit zpět do protektorátu a pokračoval tajně ve studiu v olomouckém semináři: z významných osobností jej učili např. dominikáni Silvestr Braito, Metoděj Habáň nebo prof. Nového zákona Dr. Rudolf Col. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1947 v Olomouci biskupem Stanislavem Zelou, následující den měl primici v Brumově. Poté nastoupil jako kooperátor do Drahotuš u Hranic. Jako mladý kaplan učil náboženství na třech školách a věnoval se mládeži: byl členem Orla, vedl skauty, organizoval mládežnická divadla. Někteří z Orlů z drahotušské farnosti se zúčastnili v létě 1948 velké orelské pouti na Sv. Hostýn a přivezli odsud informace o proticírkevní politice a chystaných opatřeních. P. Pevný spolu se sourozenci Jiřím a Janem Kostruchovými začal rozmnožovat protikomunistické letáky: např. Katolíci, buďte na stráži, texty o suspenzi Plojhara, provolání arcibiskupa Berana, projev prezidenta Beneše či orelské texty o poměrech po komunistickém převratu. Vytiskli od každého letáku asi sto kusů a distribuovali je v Hranicích a okolí. Dopustili se však naivní chyby: dávali letáky také sousedům za vrata v Drahotuších a byli následně udáni. Už 11. února 1949 byl P. Pevný varován katechetkou Míkovou z Lipníka, která utíkala za hranice, že začalo zatýkání, přesto odmítl odejít do emigrace. Dne 12. února 1949 ve 4 hodiny ráno byl zatčen a převezen do vazby krajského soudu v Olomouci. P. Pevný byl souzen 28. až 29. června 1949 před Státním soudem, oddělení Brno, v Olomouci v rámci desetičlenné skupiny převážně mladých Orlů z Hranicka v procesu Jiří Kostruch a spol. Ve skupině byl souzen také P. František Adamec. Pro rozšiřování protikomunistických letáků byl P. Pevný odsouzen za velezradu na dvanáct let. Po odvolání mu byl trest u Nejvyššího soudu 18. října 1950 zvýšen na čtrnáct let. Byl vězněn na Jáchymovsku, v Horním Slavkově pracoval na dole Prokop jako důlní zámečník. Od února 1950 byl vězněn v Plzni na Borech, kde dělal sedlářskou práci a šil popruhy k samopalům pro firmu Kozak, pracoval také v táboře v Horní Bříze na těžbě horniny. V červnu 1950 byl převezen do Valdic a v dubnu následujícího roku na Mírov, kde byl zařazen na kněžské oddělení. Na Mírově pletl z loubkových pásků vložky do bot, skládal a montoval zámky Brano, lepil sáčky, nebo také pletl koše a pracoval v zahradě. Účastnil se zde skrytého náboženského života: sloužení mší či teologických přednášek a diskusí. V červnu 1955 byl převezen opět na Jáchymovsko do Vykmanova a pracoval na proslulém táboře l v tzv. věži smrti na třídírně rudy. Při prohlídce ubikace mu dozorce zabavil teologické poznámky, byl potrestán korekcí a záhy nato převezen v březnu 1956 do Leopoldova. Zde byl vězněn až do amnestie v květnu 1960. V Leopoldově se P. Pevný sblížil s jezuity – především s P. Františkem Šilhanem a P. Adolfem Kajprem, který mu vysvětloval řádová pravidla a dával exercicie. Po svém rozhodnutí vstoupit do řádu jej přijal do Tovaryšstva Ježíšova provinciál P. F. Šilhan, poté co jej z diecézní služby uvolnil biskup Zela, který zde byl také vězněn. Do rukou P. Šilhana také složil první řádové sliby. Na svobodu byl propuštěn po jedenácti letech věznění v květnu 1960. Po propuštění se vrátil k rodičům na Valašsko a pracoval jako pomocný dělník u Pozemních staveb ve Vsetíně. Od února 1964 nastoupil jako údržbář v ústavu sociální péče v Měděnci, okr. Chomutov, kde působil také jako kněz u sester dominikánek, jež tento ústav pro mentálně postižené dívky vedly. V měděnecké komunitě sester pracovala také sestra P. Pevného. Na doporučení provinciála řádu odsud v únoru 1969 odešel a dva měsíce pracoval v duchovní správě v Bohosudově u Teplic. Pak byl poslán na tři měsíce do řádové koleje v Innsbrucku, aby zde poznal řádový život a důkladněji se seznámil s konstitucemi Tovaryšstva. Od 1. srpna 1969 nastoupil jako duchovní správce k sestrám vykupitelkám do Vincentina na Velehradě a také vypomáhal v duchovní správě na Salaši. Spolu s P. F. Babíčkem a P. R. Vašíčkem vytvořili na Velehradě malou komunitu jezuitů, což se samozřejmě nelíbilo církevnímu tajemníkovi. Od prosince 1971 byl P. Pevný přesunut do farnosti Vítkov, okr. Opava, kde působil až do roku 1993. Po příchodu do Vítkova byl vyšetřován StB v Opavě kvůli svému dopisu parlamentu, který poslal na protest proti sovětské okupaci srpnu 1968. V 80. letech se podílel na překladech latinských textů Konstitucí s doplňkovými normami a Praktické příručky práva Tovaryšstva. Po obnově života řádu v českých zemích po roce 1989 vykonával v letech 1993–1997 funkci novicmistra v noviciátě v Kolíně. Následně přešel do brněnské komunity jezuitů. Působí v duchovní správě, navštěvuje nemocné a slouží mši v Masarykově onkologickém ústavu v Brně-Žlutém kopci. Má zásluhy na vybudování duchovního centra a vzniku nové farnosti v Brně na Lesné. František Pevný, který se 16. února 2021 dožil 100 let, pobýval od dubna 2019 v domově Sv. Alžběty na Žernůvce u Tišnova. Zemřel v březnu 2021. Vojtěch Vlček |
Narodil se 9. dubna 1946 v Tošovicích, v okrese Nový Jičín. Po absolvování studia a základní vojenské služby pracoval tři roky jako účetní provozu v Optimitu Odry. V září 1971 začal studovat bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Od roku 1971 do roku 2009 byl členem řádu Menších bratří sv. Františka – kapucínů a přijal řeholní jméno Bartoloměj. Vysvěcen byl na kněze biskupem Josefem Vranou 26. června 1976 v Olomouci a poté nastoupil jako farní vikář v opavské farnosti sv. Ducha.
1. července 1982 byl ustanoven duchovním správcem farnosti Ostrava-Kunčičky. Následně sloužil v Ostravě a po desetiletém působení v tomto městě přesídlil do farnosti Vítkov, kde se mimo jiné zasloužil o pořízení betléma do hřbitovního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Později působil také ve farnostech Fulnek, Véska a Vlkovice. Posledních devět let svého života prožil ve farnosti Bernartice nad Odrou jako výpomocný duchovní. Zemřel 3. června 2019.
Poslední rozloučení s P. Jiřím Šenkeříkem se konalo 10. června 2019 v jeho posledním působišti v Bernarticích nad Odrou, kde byl také na místním hřbitově pohřben do kněžského hrobu. Smuteční obřady vedl pomocný biskup Mons. Martin David. Rozloučit se s P. Jiřím přišli kromě rodiny i bratři v kněžské službě a farníci z obcí, kde působil.
Do Vítkova přišel otec Jiří dne 1. 10. 1993 po desetiletém působení v Ostravě. Současně se u nás staral také o farnosti Klokočov a Nové Těchanovice. Za svého krátkého působení, kromě každodenních bohoslužebních činností a vyučování náboženství, se zasloužil také o generální opravu vitráží v novém kostele. V Klokočově nechal opravit fasádu kostela.
Vysvěcen na kněze 24. června 1972 v Litoměřicích. Ve Vítkově působil na konci minulého století, mimo jiné organizoval poutě k Panně Marii Pomocné u Zlatých Hor na Jesenicku, kam byl také v roce 2000 přemístěn. Později sloužil ve farnosti Čeladná a jako výpomocný duchovní v děkanátu Místek.
P. Miloslav Šmahlík (*1970) působil v Třinci jako kaplan od léta roku 1998. Po dvou letech kaplanské služby mu otec biskup svěřil jeho první farnost Vítkov, kde mimo jiné vlastními silami zrenovoval okna místní fary.
Z Vítkova odešel v r. 2006 do farnosti Veřovice, kde nastoupil jako administrátor a od roku 2013 je tamtéž farářem.
Narozen v Polsku (*1972) působil ve Vítkově od poloviny roku 2006, nejdříve jako kaplan, a od 1. července 2008 až do poloviny roku 2011 jako farář. Za jeho působení vznikl farní web vítkovské farnosti, ale více se P. Brutkowski do paměti farníků zapsal jako organizátor celkem jedenácti poutí: převážně do Polska, ale také do olomouckého konviktu, k Panně Marii Hostýnské a také mnohem náročnější poutě do Říma, Jeruzaléma a do Medzugorje. Zavedl znovu ve Vítkově každoroční roráty se svíčkovým průvodem od fary do kostela) a také organizoval po městě průvody křížové cesty a Božího těla. Organizačně i materiálně podporoval divadelní vystoupení dětí a mládeže v kostele.
Za jeho působení bylo instalováno elektrické topení ve starém kostele, nechal také upravit část fary pro samostatné bydlení svého přítele P. Františka Adamce, vítkovského rodáka, kterého se však P.Adamec bohužel již nedožil.
Z Vítkova odešel P.Brutkowski na farnost ve Zlatých Horách, v současnosti je správcem farnosti Bartošovice na Novojičínsku.
P. Miroslav Ševiola (*1963) působil nejprve jako kaplan ve farnosti Nový Jičín a to od ledna 1990 do r. 1992. Současně působil jako excurrendo administrátor (farář na dálku) v obcích Hukovice, Ženklava, Libhošť. Od února 1992 do roku 2000 byl farářem ve farnosti Orlová a současně jako excurrendo administrátor v Petřvaldu u Karviné a v Doubravě. Poté byl farářem v Jeseníku nad Odrou a excurrendo administrátorem ve farnostech Suchdol nad Odrou a Vražné.
Farářem vítkovské farnosti byl P. Miroslav Ševiola ustanoven 1. července 2011 a slouží zde dosud. Současně je farářem na dálku pro Těchanovice a Klokočov. Za jeho vítkovského působení byl opraven nový kostel i varhany a vyměněna okna farní budovy.
Podle jeho vlastních slov jej těší, že všechny jeho sídelní farnosti jsou mariánské.
Zpět na farní úřad